středa 4. května 2016

Moje první hobby drezurní závody s Ticinkou!

Mám pocit, že v několika posledních článcích jsem psala, jak jsem se na ten článek těšila a že mě ten post neskutečně baví psát. S dnešním článkem to rozhodně nebude jinak, protože se mi splnil sen a tak ho ráda prožiju prostřednictvím fotek a klávesnice ještě jednou. 



Určitě jsem to už někde psala, ale pokud nevíte, tak vám to v rychlosti ještě objasním. Já jsem se totiž před měsícem ještě s jednou holčinou ze stáje rozhodla, že spolu pojedeme na závody. Jsme na podobné úrovni, ani jedna jsme nezávodily, takže jsme se na to nesmírně těšily. Snažila jsem se na to co nejvíc připravit, pořádně si napilovat obě úlohy, který jsme jely. Taky jsem skoro celý den před závody věnovala Ticce, myla jsem ji (bílej kůň je fakt za trest! :D), zaplétala jsem jí copánky, šila bobánky (ehm, to mi teda děsně nešlo), mazala sedlo, uzdečku... Řekněme, že jsem si celý ty přípravy strašně užila. Ticinka byla moc hodná, počasí nám přálo a myslím, že se i přes těch pár dní dost posunul můj vztah s Ticíkem.


V sobotu, kdy jsem jela na samotný závody, jsem vstávala v šest. Docela hrůza, ale jakmile je člověk ráno nabuzený a na něco se těší, hned se mu líp vstává! Stejně jsem ráno nestíhala, ale nakonec jsem už v sedm pobíhala ve stáji a rozmazlovala Ticku. Ona totiž ten den slavila svoje sedmnáctý narozky! Dárečky jsem jí dala den předtím, takže už na sobě měla svoji narozeninovou ohlávku a přivázala jsem si ji narozeninovým vodítkem. Celý to bylo (jak jinak) růžový.


Když už byla připravená, vyčesaná novým růžovým hřbílkem a měla vyčištěný kopyta, naložila jsem ji do vozu. Je neskutečně šikovná, přestože totiž nejela nikam snad osm let, vůbec neprotestovala a hezky nastoupila. 


Tuhle fotku fotila mamka, když jela za náma. Baronovi tam kouká ocásek, a my jsme o tom ani nevěděly! :D


Ve stáji, kde jsem jely závody, jsme se jenom zaregistrovaly, připravily jsme si koně a už nás volali na opracoviště! Docela jsem koukala, jak jsme měly málo času.


Opracoviště slouží k tomu, že si koně před jízdou připravíte. Nacvičíte si to, co vám nejde, projdete s koníkem celou jízdárnu, aby se nebál, ale hlavně si tam znepřátelíte koně a jezdce na nich. Nás tam totiž bylo najednou pět a ne všichni ty koníky ovládali. Chodili k ostatním dvojicím strašně blízko, takže pokud by byla Ticinka nepřátelská k ostatním koním, tak už by všichni byli pokopaný. No přišlo mi, jak kdyby jezdci neznali základní pravidla. Aneb jak se říká - kdo přežije opracoviště na hobby závodech, přežije pak všechno. 



Pak jsme šly na venkovní jízdárnu, protože jsme nebyly přímo mezi prvníma, tak jsme měly čas. Tam jsem si i odcválala, na oprácku jsem si to fakt nedovolila.


První jsem jela Z1, u který jsem si byla docela jistá. Vím o jedný chybě, kterou jsem tam udělala, ale jinak z toho mám dobrý pocit. Byla jsem neskutečně vyklepaná a nervózní, tak jsem byla ráda, že jsem se na koni vůbec udržela :D



Mezi oběma závody byla asi hoďka a půl času. To se Ticka pásla a já se nervovala, že Z2 nedám. No, zčásti jsem měla proč, protože jsem byla už docela unavená a nebylo to podle mých představ. Vím, že bych to dovedla zajet líp. Nakonec jsem už to chtěla mít za sebou a kašlala jsem na vyjíždění rohů, dokonce jsem nacválala v kontra. Říkám si, že příště to bude lepší.




Nakonec jsem se v hodnocení neumístila v první pětce. Nemám na sebe přehnaný nároky ani se nijak nepřechvaluju, ale vím o tom, že jediný rozhodčí tam byl majitel stáje, takže byl mnohem shovívavější k těm lidem, kteří jeli na pronajatých koních z jeho stáje. Dobře, dávají tam měsíčně hromadu peněz, ale to neznamená, že první pětku obsadí jen domácí a hosti z ostatních stájí se pohybují na posledních příčkách, i kdyby byli stokrát lepší. Nemyslím tím, že by to byl přímo můj případ, viděla jsem tam jak skvělý lidi, tak některý naprosto příšerný. Aspoň vím, že tohle je na hodnocení neskutečně subjektivní sport a snad narazím někdy na rozhodčí, kteří budou hodnotit můj výstup, ne odkud jsem, jakýho mám koně a tak.



Celý den jsem si neskutečně užila. Přijelo se na mě podívat dost lidí, kterým jsem za to vážně vděčná. Přestože jsem nedopadla nějak úžasně, tak jsem ráda, že jsem si tenhle můj cíl splnila a na závody jsem se vydala. Nikdy jsem takhle s Ticinkou nikde nebyla, ještě jsem s ní ten den slavila narozky. Dokonce jsme od mojí mamky dostaly i stužku :)


Tak to je pro dnešek konec. Já můžu jenom doufat, že se někdy na další závody dostanu a třeba se umístím líp.

Co naplňuje vás? Jaký jsou vaše sny a cíle v tom, co děláte nejradši?

DTM  

P.S. Moc vám děkuju za vaši přízeň a nádherný komentáře u giveaway. Nečekala jsem, že se vás tolik zapojí a ještě získám za pár dní spoustu nových pravidelných čtenářů. Jste vážně dokonalý!!! :) 

2 komentáře:

  1. Ta stužka od mamky je moc krásná! :) I když to byly tvoje první závody, zvládlas je fantasticky a věřím tomu, že v každém závodě budeš jen lepší a lepší! A na fotkách ti to sluší :)

    OdpovědětVymazat

Moc děkuju za každý váš komentář! Dělají mi neskutečnou radost a všechny si moc ráda čtu :)

Back to Top