pondělí 24. srpna 2015

☼ 55. den prázdnin! → Druhá hodina na koních, Kvítek Hopon a tento týden ve filofaxu

Dneska jsem byla na druhé lekci jezdectví za tu dlooohou dobu. Musím se pochválit, celkem mi to šlo, žádný střet se nekonal, i když jsme se s koňmi na jízdárně motaly tři a ještě trenérka. 


Měla jsem Ticinku (pravým jménem Tizziana Zam), což je bílý klusák. A jak je podle plemena vidno, má strašně příjemný klus, člověk se vůbec nemusí namáhat - pokud tedy zrovna není líná a běhat se jí nechce, ale to ser nastává často, protože rychlost a lásku k pohybu má v krvi.


Dokonce její otec, vlastnící hromadu medailí, předběhl v klusu spoustu cválajících koní při Hubertově jízdě. A jako dcera je Ticinka velice vydařená.



Dneska jsem taky vyzkoušela novou jezdeckou helmu a vestu, která je mnohem příjemnější než ta minulá. Víc se přizpůsobí postavě, protože je složená ze spousty tvrdých kostiček a obdélníků, zatímco ta, co jsem používala předtím, byla celistvá. A taky další její výhoda je, že se nemusí nandavat přes hlavu, ale vpředu má zip. Jo, a abych nezapomněla, mám i nové rajtky. Abych byla upřímná, měla jsem je už před těmi pěti měsíci a byly moje nejoblíbenější - a proto jsem je na sobě měla i v den toho zranění a museli mi je ustřihnout. Ani nemusím psát, jak moc jsem byla naštvaná. 


A poslední věc o Ticince (no to víte, jsem z ní úplně nadšená, prostě a jednoduše zamilovaná): docela špatně se s ní jezdí na levou ruku, protože nemá jedno oko. Tady je to dost dobře vidět, a chudinka vypadá právě na této fotce dost blbě. Jako zombík. Měla měsíční slepotu a o jedno oko přišla. S tím se v hierarchii jejího stáda dostala také na poslední příčku, protože (jak to mají koně zakódované od svých předků žijících volně) by nemusela rychle pochytit nebezpečí. Taky ji její kamarádi nemají dost rádi, kopou po ní a zahání na konec ohrady. No, kamarádi...



Taky jsem s vámi chtěla mluvit o našem novém přírůstku do naší rodiny - morčátku Kvítku Hoponovi. Je strašně roztomilý a malinký (ale nebojte, od maminky už mohl v pohodě jít, dneska jsme ho vážili a má 300 gramů, přičemž malá morčátka mohou od matky, když váží alespoň 250 gramů) a snad nejúžasnější na něm je, že se rád mazlí, neleká se a prostě je moooc hodný. Miluju ho. Jo, a to jeho jméno? Kvítek podle skunka u Bambiho, protože vypadá jako skunk, a Hopon... Kvítka vezl k nám domů děda a v autě měl i mého dvouletého bratrance Benjiho, a nejspíš jak chudák v té krabici skákal, tak ho nazval Hopon. Tož tak :). 


A poslední věc v dnešním článku bude fotka mého již plně vybaveného filofaxího diáře, kterého také miluju (tenhle článek je vlastně jenom o věcech, které zbožňuju. To je super, ne?). Rozhodla jsem se, že bych mohla čas od času hodit do článku fotku tohoto týdne, nebo na konci měsíce udělat takový souhrn věcí, co se stal propojený s těmito fotkami. No, uvidíme. Taky mám už připravené fotky na celý článek o filofaxu. A dnes jsem se rozhodla ladit dorůžova. Chápete, růžové pero, růžová washi-páska a růžové samolepky. Ještě bych nakonec chtěla zmínit, že nově dávám na svůj instagram fotky s mým diářem. Můžete mrknout, fotím i různé jiné věci, zrovna instagram mě dost baví. Jen nějak doteď nechápu důvod, proč lidi tolik milují facebook... 

A to je ode mě pro dnešek vše, já doufám, že jste si dnešní článek užili a... užívejte poslední dny prázdnin! (Je to smutný, co? Ale spolužáci mi už chybí...)

DTM ♡

Žádné komentáře:

Okomentovat

Moc děkuju za každý váš komentář! Dělají mi neskutečnou radost a všechny si moc ráda čtu :)

Back to Top